logo ctveracek

Improvizační satirická karetní párty hra

Na Hradě někdo pověsil červené trenky. Lidi kradou, sají dotace a neplatí daně. Všechno je kampaň. Uprchlíci prchají, vláda nevládne, a kdo nemá máslo na hlavě, nemůže si ho dovolit. Lidu je třeba vládnout pevnou rukou. Hlavně je však třeba mluvit jeho řečí. To se do toho ovšem člověk může semtam zamotat. I neškodná poznámka, vtípek nebo prasárnička může člověku zavařit. Nota bene, když je prezident. To je jako přešlapovat v minovém poli. Novinářská lůza číhá a čenichá a ze všeho dělají aféru. Naštěstí existuje jeden člověk, který dokáže všem pokorně vysvětlit, jak to pan prezident myslel, a vše usměrnit do patřičných míst.

Usmiřitel, rétor, zachránce a hasič: prezidentský mluvčí.

„Čtveráček“ je satirická improvizační karetní párty hra pro čtyři a více hráčů. Hraje se na jednotlivá kola, tzv. „funkční období“. V každém funkčním období představuje jeden hráč prezidenta, hráč po jeho levici prezidentova mluvčího a všichni ostatní hráči novináře. Prezident si zvolí téma projevu a poté, co protihráči zahrají karty/výroky, které v projevu musí použít, projev přednese. Novináři pak pokládají zbytečné a provokativní doplňující otázky, na které musí mluvčí hbitě reagovat, i když toho ani zdaleka nejsou hodni. Pokud jeho odpovědi novináře namíchnou a oni mu udělí body hanby, tím lépe. Když novinář bučí, spokojen je mluvčí.

Přemysl, Libuše, Hynek, Vilém a Jarmila se chystají na svou první partii „Čtveráčka“. Karty jsou rozdány a role rozděleny. V prvním kole bude prezidentem Přemysl a mluvčím Libuše, ostatní hrají za novináře. Přemysl jako prezident vybírá téma projevu.

1. VÝBĚR TÉMATU PROJEVU

PŘEMYSL (PREZIDENT): (vezme si kartu s tématy a pročítá si jednu její stranu) „Aha, už to mám. Takže téma zní: Česká republika buduje namísto Letiště Václava Havla čínský kosmodrom. Teď všichni novináři přede mě zahrají jednu kartu z ruky a já pak to, co je na nich napsané, musím použít v projevu.“

2. HRANÍ KARET VÝROKŮ

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Bezva, tak já hraju tady ten Odsun Němců.“

JARMILA (2. NOVINÁŘ): „Já Tibetské teroristy, to nemůže škodit.“

HYNEK (3. NOVINÁŘ): „Mně se líbí všechny karty, co mám... ale tak třeba Ztroskotalí chartisté.“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Karet s výroky musí být minimálně pět, takže dvě ještě přidáme náhodně z balíčku.“ (Otočí dvě horní karty a položí je k ostatním před prezidenta. Objeví se Placený Západem a Odmítám na Hradě přijmout ___________.)

PŘEMYSL (PREZIDENT): „To vám teda pěkně děkuju, jak mám na takovouhle kombinaci něco vymýšlet? To budu blekotat úplné nesmysly.“

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Kdybys fakt nevěděl, jak nějakou kartu v projevu využít, tak ji vynechej, ale je dobré toho nezneužívat a snažit se využít opravdu všechny karty. Bude to sranda. A blekotání nevadí, však jsi prezident, říkej si, co chceš!“

3. PREZIDENT HOVOŘÍ K LIDU

PŘEMYSL (PREZIDENT): (dlouze přemýšlí) „No dobře, myslím, že to mám.“ (Lokne si dobrého vínka, zhluboka se nadechne, skloní hlavu ke straně a začne se mírně kymácet na židli.)

„No tak podívejte se, myšlenka stavby čínského kosmodromu tady u nás, v naší krásné vlasti, pro nás znamená nejen utužování česko-čínského přátelství, ale také spoustu nových pracovních míst a investic do navazující infrastruktury. Pokud snad někdo proti něčemu takovému chce protestovat, pak se s největší pravděpodobností jedná o sympatizanta tibetských teroristů. Jaký postoj k teroristům mám, je obecně známo, a proto i vůdce těchto tibetských teroristů opakovaně odmítám na Hradě přijmout, přestože je mi to vytrvale vyčítáno různými ztroskotalými chartisty, beztak zajisté placenými Západem. Ostatně to nutně nemusí znamenat zbourání Letiště Václava Havla, v historii máme spoustu příkladů, kdy k vyřešení problému stačilo něco jen přemístit, jako třeba odsun Němců. Případně by se mohlo letiště pouze přejmenovat a dál fungovat jako součást kosmodromu.“

HYNEK (3. NOVINÁŘ): „Hustý!“

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Na první pokus fakt dobrý!“

4. TISKOVÁ KONFERENCE

LIBUŠE (MLUVČÍ): „To teda jo, super! A já teda začnu s tiskovkou, že? Takže... ještě jednou vás všechny vítám na dnešní tiskové konferenci a nyní prosím věnujme prostor dotazům.“

VILÉM (1. NOVINÁŘ): (přihlásí se o slovo) „Dobrý den. Jaroslav Aninehlesl, Modré právo. Mluví-li pan prezident o tibetských teroristech a jejich vůdci, skutečně pod tímto označením skrývá Jeho svatost Dalajlámu? A z jakého důvodu došlo k tak markantnímu obratu v postoji vůči Tibetu, jehož osvobození bylo dlouhá léta ČR podporováno?“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Pane redaktore, je vidět, že jste přišel trestuhodně nepřipraven. Opravdu musíte pokládat takovouto otázku? Znáte snad nějakého jiného vůdce tibetských teroristů, který byl v minulosti na Hradě přijímán? A co se týče změny politického diskursu, je nutné upozornit na to, že na rozdíl od spousty různých pisálků pan prezident skutečně Čínu navštívil, mimo jiné i proto, aby se zde poučil, jak co nejefektivněji stabilizovat společnost. A skutečně nepoznal stabilnější a – troufl bych si říct – i demokratičtější zemi, než je Čínská lidová republika. Proto tibetské separatistické snahy musíme jednoznačně odmítnout, neboť jsou podobně absurdní, jako kdyby se Morava chtěla odtrhnout od České republiky a požadovala navrácení území historicky kontrolovaného Velkomoravskou říší.“

JARMILA (2. NOVINÁŘ): „Dobrý den, Tomáš Marný, Hola hola noviny. V projevu pana prezidenta zaznělo spojení ‚ztroskotalí chartisté, kteří brojí proti panu prezidentovi‘. Současně zaznělo i to, že k vyřešení problému často stačí jen něco přemístit. Nebylo by na místě podobně vyřešit i problém těchto narušitelů vážnosti české státnosti?“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Tomáši, děkuji za krásný dotaz. Pro váš deník jsem měl vždycky slabost.“ (Pomrkává.) „Přestože jste to neřekl zcela doslovně, předpokládám, že narážíte na onu paralelu s odsunem Němců. Tady je třeba říct, že pan prezident často používá složité metafory, které ne každý musí pochopit, a domnívám se, že i toto je právě ten případ. Na druhou stranu, uvážíme-li, v jaké krásné, stabilní zemi žijeme, pak samozřejmě, pokud se de někomu nelíbí, Německo plné nestability a islámských teroristů má hned za hranicemi, a tedy můžeme říct, že ta paralela funguje i v doslovném výkladu, a mohli bychom zvážit organizaci nějakého pochodu, při kterém by se tito nespokojenci mohli sdružit a společně vyrazit na časově neomezenou návštěvu našeho souseda. Člověk se nesmí bát snít.“

HYNEK (3. NOVINÁŘ): „Dobrý den, Jitka Vonásková, Žena za ovládacím pultem. Naše čtenářky by zajímalo, vzhledem k tomu, že první Čech již ve vesmíru byl, zda nepřišel čas, aby se do vesmíru podívala také první Češka? Případně, jak přesně by pan prezident chtěl právě ženy motivovat ke vstupu do kosmonautiky?“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Já děkuji i za tuto nádhernou otázku. Bohužel v tuto chvíli je těžké předjímat, zda prvním kosmonautem vzlétajícím z kosmodromu bude žena, vzhledem k tomu, že i samotná stavba kosmodromu může trvat i několik desítek let. A to nepočítám vícepráce. Pan prezident však jistě na naše české ženy tím nebo oním způsobem myslí. A dokonce už pro ně navrhl i náborový slogan: Od plotny ke hvězdám. Ženy se, myslím, v následujících dekádách mají na co těšit!“ (Pauza.) „Další dotazy nejsou, děkuji tedy většině z vás za vaše dotazy a těším se na shledanou při další tiskové konferenci.“

5. UDÍLENÍ BODŮ HANBY

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Paráda! Tak vidíte, nakonec jste všichni rození talenti. Teď ještě rozdáme body hanby.“

JARMILA (2. NOVINÁŘ): „Jaké body hanby?“

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Na konci hry se vyhodnotí nejlepší... nebo tedy vlastně nejhorší mluvčí, podle počtu nominací na novinářskou anticenu. Na konci každého kola může každý novinář ocenit odpověď mluvčího jedním (nebo žádným) žetonem, tedy jednou nominací. Tak já třeba začnu. Mně se Libušina odpověď na můj dotaz líbila, ale v porovnání s ostatními mi přišla slabší, proto bych nominaci neudělil a bod hanby jí nedám.“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Ty seš mi teda dobrák.“

JARMILA (2. NOVINÁŘ): „Podle mě to zahrála parádně. Já jí hanbu dám.“

HYNEK (3. NOVINÁŘ): „Já taky, z fleku by to mohla jít dělat v reálu.“

LIBUŠE (MLUVČÍ): „Tak teda dík.“

PŘEMYSL (PREZIDENT): „A já jako prezident taky dávám nějakou hanbu, ne?“

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Ano, ty můžeš dát jednu tomu novináři, který se ti nejvíc líbil. Nebo tě nejvíc nakrkl, podle toho, jak se na to díváš.“

PŘEMYSL (PREZIDENT): „Aha, jasný, tak tady ji máš.“ (Dá žeton hanby Vilémovi.)

VILÉM (1. NOVINÁŘ): „Služebníček.“

6. DOBÍRÁNÍ KARET A POSUN ROLÍ

Hráči odhodí použité karty výroků na odkládací hromádku, doberou si karty, aby měl každý tři v ruce, posunou karty rolí o jedno místo doleva a může začít nové kolo.

Nechcete kupovat zajíce v pytli? Máte rádi transparentnost? Chcete jistotu, že v krabici od vína je skutečně víno? Zde si můžete stáhnout pravidla hry. Podívejte se na ně a udělejte si obrázek sami. Tisíce děkovných dopisů! Čtivější než seznamy StB! Zábava pro celou věznici!

STÁHNOUT PRAVIDLA